Máte nějaké otázky? Pište sem nebo na můj ask.

I'd marry you

20. července 2013 v 20:32 | Cami |  Povídky
Rozhodla jsem se napsat jednu sladší povídku. Je zveřejněná i na lovebites-ff, ale já si své povídky přidávám i sem. Což už někdo možná zjistil :'D
Doufám, že se bude líbit. Neřešte ta jména, představte si pod tím, koho jen chcete. I když pro mě je to moje srdcovka, pověstný Larry Stylinson.





"Harry!" proťal zvuk dešťových kapek dopadajících na silnici čísi výkřik.
"Harry!" zkusil to chlapec znovu a zmateně pobíhal po ulici sem a tam. Hledal svého přítele, který před čtvrt hodinou z ničeho nic vyběhl z bytu do hustého deště. V půl dvanácté v noci...
"No tak! Harry!" Mokré oblečení se chlapci lepilo na tělo, přes slzy a kapky deště v obličeji skoro neviděl, a i přes to dál neúprosně hledal toho kudrnáče, který je teď bůhví kde.
"Harreeeeh!" Jeho hlas zněl zoufale. Prohledával každou uličku, sebemenší kout, ve kterém by mohl ten klučina být.
"Sakra!" zaklel chlapec, když zakopl a tvrdě dopadl na silnici. Cítil, jak mu po tváři mimo slz a dešťových kapek stéká i trocha krve. Tvář ho neskutečně pálila a odřené ruce na tom nebyly o nic lépe. Sedl si a zahleděl se do dálky na deštěm rozostřený horizont.
Ulice se táhla mírně do kopce skoro do nedohledna a teď, při bouřce, se po ní valily proudy vody, které obtékaly chlapcovo tělo a braly s sebou všechno, co mohly.
"Harry," šeptl teď téměř zoufale hnědovlásek a zmateně se rozhlížel kolem sebe. Kam jen mohl jít? Co když se mu něco stalo?
"Hazz," špitl neslyšně a složil hlavu do dlaní.
Dobře. Nechtěl si nic nalhávat. Harry neutekl jen tak bezdůvodně. Pohádali se. Byla to ošklivá hádka, která se neděla každý den ani měsíc. Taková hádka většinou způsobovala rozchod partnerů.
Louis, tak se ten chlapec jmenoval, se zvedl. Rozhodným krokem vykročil směrem, kterým běžel i předtím.
Ovšem teď prostě šel, pečlivě prohledával každou postranní uličku a každou chvilku se rozhlížel, jestli Harry náhodou někde neběží. Bohužel...
Ulice po chvilce končila a dále silnici lemovaly už jen stromy a rozsáhlé louky.
Louis se rozhlédl po louce a pak přešel pohledem k prvnímu rozložitému stromu, který stál za příkopem u silnice. Byla to lípa.
A tam ho spatřil. Seděl na jednom z menších kořenů opřený zády o kmen stromu, s hlavou mezi koleny položenou v dlaních.
Hnědovlásek se k němu chvatem vydal.
"Harry," padl mu kolem krku a zrychleně oddechoval. Byl silně rozrušený, byla mu zima a poraněná tvář tomu všemu nasadila korunu.
"Harry, můžeš mi říct, proč jsi utekl? Tak daleko?"
"L-Lou," vzlykl kudrnka a vzhlédl.
Ve světle vzdálené lampy se mu oči mírně leskly.
"Harry já se strašně moc omlouvám. Slibuju, že si teď na tebe udělám kolik času jen budeš chtít," objal Louis pevně Harryho.
"Boo, já jen... Všechno to na mě dolehlo, chápeš? Skoro se nevidíme, hádáme se a veškerá naše konverzace spočívá v 'Ahoj' a 'Dobrou noc'. Tak se na mě nezlob. To já se omlouvám," pokusil se o mdlý úsměv Harry a obmotal své paže Louisovi kolem krku.
"Miluju tě, víš to?" šeptl mu do ucha hnědovlásek.
"Ne. To já tě miluju," opáčil ihned kudrnka a pak se od Louise mírně odtáhl, ovšem nepouštěl se ho. Zadíval se mu hluboko do očí a nakonec ho políbil. Procítěně, něžně, dokonale spojil jejich rty v dlouhý polibek. Vložil do něj všechny své pocity, protože jen slova by nestačila.
Kapky deště dopadaly na jejich tváře, paže, nohy... Ale jim to bylo jedno. Tohle byla jejich chvíle a nic jim ji nemohlo překazit.
"Chci s tebou být navždy a už tě nikdy nepustit," oznámil Harry Louisovi po nekonečně dlouhém polibku.
"A já s tebou chci být napořád a už tě nikdy nenechat jít," usmál se Louis a věnoval kudrnáčkovi další polibek.
Urovnali to mezi sebou. Konečně zjistili, že k sobě neodmyslitelně patří. Že se milují tak, jako ještě nikdy nikdo nikoho nemiloval.

"Vzal bych si tě, Harry," šeptl Louis, zatímco se oba pozorovali déšť, stále ještě schoulení pod stromem. Nevadil jim noční chlad, ani mokré oblečení a kapky dopadající na jejich propletená těla.
"Vždyť už mě máš," usmál se kudrnka a věnoval Louisovi lehký polibek na líčko.
"Ne, tak to nemyslím," otočil modroočko hlavu k svému milovanému.
"A jak tedy?" zeptal se Harry a pozvedl jedno obočí.
"Tak, jako si muž bere ženu. Chtěl bych, abys nosil jméno Tomlinson," zašeptal Louis téměř neslyšně a jeho slova se ztrácela v hukotu deště.
Harrymu úžasem došel dech, srdce mu vynechalo několik úderů a on se nezmohl ani na jediné slovo.
"Nemusíš nic říkat, je to jen... Přání," svěsil koutky úst Louis a zvedl hlavu zpět k nebi.
"Ne, já jen... Vyrazilo mi to dech, víš? Nikdy jsem si nemohl přát nic krásnějšího, než tebe. A ty ještě chceš abychom... Spolu byli už navěky?"
Louis jen přikývl, ale pohled k Harrymu nestočil.
"V tom případě mi nezbývá nic jiného, než souhlasit. Chci nosit tvoje příjmení, chci s tebou strávit zbytek života. Chci tě mít už napořád u sebe, nikdy tě neopustit a..."
"Miluju tě," otočil konečně Louis hlavu zpátky k Harrymu, ani ho nenechal domluvit a přisál se mu na rty. Harryho ruce si našly cestu k těm Louisovým a propletly si s ním prsty.
"Taky tě miluju," šeptl Harry mezi malou pauzou na nadechnutí a pak opět hladově spojil jejich rty do dlouhého polibku.

"Zítra bychom mohli jet k nám do Doncasteru," navrhl Louis, když už oba leželi doma v teplé posteli, v krbu jim plápolal oheň a do okenních tabulek bouchaly dešťové kapky, jako by se snad chtěly dostat k oběma chlapcům a sdílet s nimi tu nádhernou chvilku.
"Dobře," souhlasil kudrnáč a přitulil se ke svému příteli.
Vše teď bylo dokonalé. Oba chlapci pochopili, že hádat se nemá smysl a nic tím nevyřeší, že jednou vše bude dobré, a že oni dva patří k sobě. To bylo teď to nejdůležitější.

Kdekdo by si řekl, že je to jen výmysl, bajka pro děti na dobrou noc. Protože pravá láska, ta která hory přenáší, je přeci jen v pohádkách.
Ale oni dva žili svůj vlastní příběh s vlastními pravidly, a tím pádem jejich vztahu a nekončící lásce nic nebránilo.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sasha Sasha | Web | 20. července 2013 v 20:50 | Reagovat

je to pekné :) síce niesom directioner ale kedže sa mi páči tvoj štýl písania, fakt pekné

2 Jamie Montek - Williams Jamie Montek - Williams | Web | 25. července 2013 v 7:47 | Reagovat

ňůůůůf.
Asi se roztékám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama