Máte nějaké otázky? Pište sem nebo na můj ask.

Best friend...?

24. května 2013 v 21:01 | Cami |  Ostatní povídky

Seděla jsem u počítače, shrbená, unavená a smutná. Dívala jsem se na chat jako na zjevení a čekala, až mi moje kamarádka odepíše. Poslala jsem jí obrázek k našemu filmu, který jsme měly vytvářet jako závěrečnou práci na francouzský jazyk. I když my jsme si jako správně trhlé studentky vybraly teleshopping... Snad to nebude horší známka než za tři.
Konečně na mě vyskočila nová zpráva:


Chris: Krásně jsi to udělala :D
Já: :')
Chris: Je to boží :DD
Já: (y) to je fajn
Chris: Jo, to je fajn :D

Zaklapla jsem notebook a zvedla se od stolu. Na tohle nemám nervy. Celou dobu dělá, jako že je moje nejlepší kamarádka. A potom? Přestane si mě všímat, odhodí mě jako použitou žvýkačku někam hodně daleko, abych se jí už nelepila na paty. Jenže já taková nebyla. Když cokoliv potřebovala, přiběhla jsem a s velikým úsměvem jsem jí vyhověla. Ovšem nebyla jsem poskok, alespoň jsem si to myslela. Byly chvíle, kdy jsem si myslela, že jsem její nejlepší kamarádka, v rámci možností.
Jenže pak to začalo. Odstrkování tou, kterou jsem měla ze všech nejradši. Tou, se kterou jsem se v životě nepohádala a udělala bych pro ni první poslední. Tou, která pro mě byla vším a já si nikdy nevšimla, jaká je pod tou krásnou, usměvavou a milou tvářičkou. Lehce rozmazlená a namyšlená, dalo by se říct. Nikdy jsem si nevšimla toho, že na co si ukáže, to má. A když jsem otevřela oči dokořán, poznala jsem, jaká je doopravdy. Ano, přátelská a nesmírně úžasná. Tak se jeví na první pohled. Když jste s ní delší dobu, tak jako já, začnete si všímat těch nedostatků.

Nejdříve jsme byly tři. Daly jsme se dohromady kvůli jedné panovačné spolužačce, kterou jsme "zapudily", aby neškodila celému našemu kolektivu. Pak jsme myly dvě a dvě. Ona a Chris. A Já a Chris. Ony spolu řešily jiné věci, nemyslely na nic jiného, než na to, jak zapůsobit na kluky a kolik nových kluků ve městě přibylo. My spolu řešily obyčejné věci, neřešily nic jiného, než přítomnost, jako třeba pití horké čokolády v kavárně spolu s ostatními. Focení vtipných momentek a točení legračních videí. Žádní kluci a pokud ano, byli to ti, co právě procházeli kolem nás. Žádní jiní...

A teď? Je to tak, že se bavím radši s jinými lidmi, než s ní. Bojím se, že by utrousila nějakou jízlivou poznámku na mou osobu. Něco, co by nás rozeštvalo už navždy. Nemíním ji ztratit, na to ji mám moc ráda, i přes to, jak se chová.

Ale nesnáším to. Ten spalující pocit, když se baví radši s někým jiným, než s vámi. To, když kolem ní projdete a ona se vám skoro posměvačně šklebí za zády. Nesnáším sebe. Nesnáším jí. Ale taky jí neuvěřitelně miluju. Nejlepší kamarádka...

Nechce se mi věřit, že nás rozdělí něco, jako třetí člověk, který mi ji prostě přebere a já, i kdž budu stát deset metrů od nich, budu platit za "křena". Páté kolo u vozu. Říkejte si tomu, jak chcete.

Je strašně složité vypsat ze sebe ty pocity. Motají se mi v hlavě, smíchávají se do jedné velké koule smutku a pláče a radosti a utrpení a všeho možného...

Je tady sobota. Dnes ji neuvidím. Na jednu stranu úleva, na stranu druhou stesk po ní.

Chris: Nazdááár! :D
Já: Ahoj :')
Chris: Tak co ta neděle? Už jsi to domluvila? :D

Já: Ne. Nejezdi. Udělám to sama, nepotřebuju tě k tomu. Přehlížíš mě a já už na to nemám náladu. Ahoj.

Přesně tohle bych jí nejradši napsala. Mám toho všeho trápení po krk. Místo toho smažu všechny ty věty.

Já: Jasně, tak v deset u nás? Budu na tebe čekat :')))

Zaklapla jsem notebook a v slzách se zhroutila na postel...
_________________________________________________________________________
Pozn.: Tak nějak přibyla nová povídka, i když se tomu tak úplně říkat nedá. Je to chaotické, divné a celkově nesrozumitelné, jenže moje myšlenkové pochody opravdu nezměníte... Snad si to někdo přečte a pochopí, jak se cítím :'))
Je to podle skutečnosti, je to přesně tak, jak se to stalo. A taky stane, protože dnes je teprve pátek. A ona přijede až v neděli...
No nic. Snad se líbilo :'))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katy Katy | Web | 30. května 2013 v 15:15 | Reagovat

Tohle je úplně normální. Z toho kamarádky až za hrob jsem vyrostla. Mám dvě dobré kámošky a spoustu dalších kámošek které mám ráda ale nejsou tak blízké. A řešit to, že se baví teď víc s jinou je nesmysl, protože by nikdy nefungovalo abyste si byly věrný na 100%. To prostě nejde :)

2 Dem. Dem. | Web | 5. června 2013 v 7:29 | Reagovat

Vím, jaké to je když jsou dvě nejlepší kamarádky a pak se to začne rozpadat. Naštěstí jsem z tohodle už vyrostla. :)
Opravdu vím jak se cítíš, ale ona by si taky měla šáhnout do svědomí. Věřím že to přejde, možná si najdeš jinou a lepší kamarádku a nebo jich bude hned několik. :)

3 Cami Cami | Web | 8. června 2013 v 22:29 | Reagovat

Holky moc děkuju za podporu, váš názor a za to, že jste si to přečetly :')
Moc si toho vážím.
Jenže já jsem tak blbá, že se s ní bavím dál a pak zase budu smutná a naštvaná, když mě odkopne. Ale s tím už nic neuděláte :'D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama