Máte nějaké otázky? Pište sem nebo na můj ask.

I was wrong

14. ledna 2013 v 20:56 | Cami |  Jednodílné
Řekněme že tohle dílo budeme nazývat povídkou...
Takže tahle povídka jse věnovaná Zuzce, Míše, Emm a Kačce taky. Ne, fakt neumim psát úchylný povídky, tak to berte s rezervou :DDD





Seděla jsem na parapetu a pozorovala dešťové kapky stékající po skle. Už se stmívá a on pořád nikde. Odešel brzo ráno, neřekl kam jde ani kdy se vrátí a ještě mi nedal vědět. Vlastně už bych si konečně mohla zvyknout.
Ptáte se proč? Protože tohle dělá už čtrnáct dní. Už čtrnáct dní se každý den vrací pozdě domů. Už čtrnáct dní se se mnou skoro nebaví a neřekne mi pořádně ani 'mám tě rád', natož 'miluji tě'. Prvních pár dní jsem si říkala že je to jen chvilkový stav, že je toho na něj prostě jen moc. Ale ono to pořád trvá a mě dochází trpělivost. A taky se mi po něm stýská. Vidím ho maximálně dvě minuty denně. To prostě nestačí. Dřív to bylo jiné - trávili jsme spolu každou volnou minutu a dneska? Bylo mi do pláče. Tak moc ho miluju a on to ví, tak proč mi tohle dělá? Proč mi nevěnuje ani jeden malej polibek na rozloučenou, proč mi neřekne 'Je mi líto že na tebe nemám čas, ale zlepší se to. Miluju tě.' Proč?!
Řekla bych, že už jsem na parapetu vyseděla důlek, protože když jsem zrovna nebyla ve škole a neměla jsem nic jiného na práci, seděla jsme tady. S hrnkem horké čokolády v rukou, pozorujíc veselý a živý Londýn za oknem. A čekala jsem. Čekala jsem že konečně uslyším chrastit klíč v zámku a klapnutí dveří. Že uslyším ten jeho sametový hlas 'Jsem doma lásko!' tak, jak to bylo dřív.
Bylo už jedenáct večer, když někdo zazvonil. Zayn má klíče, tak kdo to může být? Doběhla jsem ke dveřím a kukátkem koukla ven, kdo stojí za dveřmi. Stál tam nějaký chlapík a kolem krku mu visel... "Zayne!" Otevřela jsem dveře a vrhla se k němu. "Slečno, nebyl schopnej se dostat vod taxíku sem, tak vám ho vedu. Je úplně namol. Sbohem," přendal Zaynovu ruku se svého krku na můj a odběhl zpět do taxíku. Málem se mi pod Zaynovým tělem podlomila kolena, ale nakonec jsem to nějak ustála a dotáhla ho až k nám do ložnice. Jen něco zachroptěl když jsem ho hodila na postel a usnul. Stáhla jsem z něj oblečení a nechala mu jen boxerky. Přikryla jsem ho peřinou, došla zhasnout světla do obýváku a zalehla vedle něj. Ještě jsem ho lehce políbila na dobrou noc a pak zhasla i poslední zdroj světla v pokoji, čímž se místnost ponořila do úplné tmy. Zayn zase jen něco zamručel a tak jsem se k němu přitáhla blíž a užívala si blízkost našich těl alespoň v takovéhle podobě.

"Lásko vstávej, za chvíli je oběd," budila jsem potichu Zayna, který si spokojeně spal v posteli už dvanáct hodin v kuse. "Mmm," zamručel a otočil se na bok. Byla jsem ráda, že je doma. Že zase někam nezmizel. "Zayne, už je půl dvanácté, mohl bys vstávat," zatřásla jsem s ním jemně. Rychle se posadil. "Půl dvanáctý?!" "Jo, něco je špatně?" Zeptala jsem se ho a on na mě jen divně koukal. "Už jsem měl být dávno ve studiu! Kde mám mobil?!" "Máš ho v kapse u kalhot. Támhle," ukázala jsem na hromadu věcí na křesle. Okamžitě vyskočil, vytáhl telefon a začal vytáčet nějaké číslo. "Ahoj Liame. Za půl hodiny jsem tam. Promiň, zaspal jsem," zamumlal rychle a položil to. Vběhl do koupelny, zabouchl za sebou dveře a po deseti minutách z ní vyběhl obmotaný ručníkem. Ze skříně vytáhl triko, boxerky a kalhoty, shodil ze sebe ručník a začal se oblékat. Pořád jsem seděla na posteli a pozorovala ho. Vlastně jsem se musela dost přemáhat abych po něm neskočila, neservala z něj to do čeho se oblíká a neznásilnila ho na místě. Co si budeme povídat, sex mi fakt chybí. Už je to víc než měsíc...
Nic neříkal, jen na sebe naházel oblečení a rychle vyšel z pokoje. Okamžitě jsem vyrazila za ním, odhodlaná poslechnout si vysvětlení jeho chování. V kuchyni popadl nějakou tyčinku a hnal se do předsíně. Něco hledal na věšáku a tak jsem ten čas využila a stoupla si před dveře. Když našel to co hledal - čepici - nasadil si jí na hlavu a chtěl vyběhnout ven. "Annie, musím běžet, uhni." "Ne, dokud mi nevysvětlíš jednu věc." Nadzvedl obočí. "Proč chodíš tak brzo ráno pryč? Proč se tak pozdě vracíš? Proč se se mnou nebavíš, proč mi alespoň nenapíšeš blbou zprávu 'Annie přijdu pozdě, promiň'? Víš jak mě to sakra ničí? A řekni mi ještě něco - proč v sobotu musíš pracovat?!" Rozkřičela jsem se na něj a sledovala co na to řekne. "A-a-ale já ti psal zprávy. A taky jsem ti psal, že dneska musíme dodělat ty písničky. Promiň, ale já už fakt musím běžet, abych byl brzo doma. Večer si promluvíme, jo?" Ustoupila jsem mu z cesty. On mi lže do očí a dělá jako že nic?! Je mi jedno jestli večer přijde brzo nebo ne, já si na něj prostě počkám. A dostanu z něj všechny ty věci co chci vědět, i kdyby měl být vzhůru celou noc. Věnoval mi letmý polibek na tvář a vyběhl ze dveří. To se teda překonal...

Celý den jsem čekala, jestli mi od něj přijde nějaká zpráva, ale nic. Bylo mi blbě už jen z toho, že bych se s ním měla rozejít, že mi třeba zahýbá s někým jiným, že ty sladká slůvka co šeptal mě, šeptá také někomu jinému. Ne, Annie! Nemysli na to! Třeba je jen vytížený v práci. Ale... proč by mi lhal o tom, že mi psal?

V půl osmé zachrastil klíč v zámku a on vstoupil do předsíně, zabouchl za sebou dveře, odložil čepici a byly slyšet kroky směrem do obýváku. Dělala jsem jako že neslyším a dál koukala na televizi. Sedl si vedle mě na sedačku a políbil mě na tvář. Jen na tvář?! Dříve mi dával vášnivé polibky pokaždé když mě uviděl a teď tohle... "Tak jak ses dneska měl? Co nahrávání?" Zeptala jsem se jen tak mimochodem a čekala jestli sám nebude pokračovat v tom, co jsem začala ráno. "Jo, v pohodě. Už jsme to s klukama dodělali. Já... o čem jsi to ráno mluvila? Vždyť já ti píšu zprávy. Nevolám ti, protože vím že máš dlouho odpoledne školu a tak ti jen píšu smsky. Vždycky mi odpovíš, tak v čem je problém?" "V čem je problém? V tom, že mi od tebe už měsíc žádná smska nepřišla! Nelži mi tu do očí!" Zaraženě na mě koukal a pak vytáhnul mobil. Podal mi ho. "Vidíš?" Tak nějak jsem zapomněla dýchat. Opravdu - psal mi a "já" jsem mu odpovídala. Ale pak mi něco došlo. Podívala jsem se do kontaktů na moje číslo. "Ehm, Zayne, nerada ti to říkám, ale to číslo je špatné. Ten mobil mi ukradli skoro před čtrnácti dny, vzpomínáš? Říkala jsem ti to. Jenže tys měl moc práce, tak jsem ti nové číslo dala do mikiny na papírku." Podívala jsem se na něj už trochu uvolněněji než před tím. Ale pořád mi nevysvětlil proč chodí domů tak pozdě. Sklopila jsem pohled zpátky na displej mobilu a přečetla si ty zprávy co "mi" posílal. Ve všech se moc omlouval že nemá čas a že přijde domů tak pozdě, ale že pracují na novém albu a musí do noci nahrávat písničky. A někdo mu mým jménem pokaždé odpověděl, že to nevadí, že na něj počká doma. "A to ti nebylo divné že ti nezavolám?" "Jenže když jsem ti o víkendech volal, měla jsi tam hlasovou schránku, tak jsem ti nahrával vzkazy. A když jsem pak přišel domů, naštvaně jsi odkráčela spát. Nechápal jsem to, ale neměl jsem čas to řešit. Mrzí mě to Annie. Zítra mám volno, tak co kdybychom si to vynahradili?" "Ehm, jo. Klidně. Ale... Zayne, já ti věřím, jen mi to přijde všechno jako moc velká náhoda. Ráno brzo odcházíš a večer tě vidím tak pět minut, než zalehneš do postele. Vím že chodím spát poměrně brzo, ale někdy tě večer ani nevidím. To se prostě klukům nemůžeš omluvit a jít domů o půl hodiny dřív?" "Několikrát jsem přišel dřív než normálně, ale tys už spala. Jednou jsi usnula v učebnicích, tak jsem tě přenesl do postele, učebnice uklidil a teprve pak šel spát. Nemysli si, že ty mi nechybíš. Ani nevíš jak moc. Ale album musíme příští měsíc vydat a tak jsme museli dodělávat všechny písničky a měli jsme i pár focení. A... omlouvám se, že jsem párkrát přišel opilej, ale... Nezvládal jsem to a management nepovolil žádnou přestávku dokud to nebude hotové. A tak jsem potřeboval uniknout od reality. Doufám že mě chápeš. Opravdu mě to mrzí. Odpusť mi..." Naklonil se ke mně a políbil mě. Ne jen tak letmo, ale vášnivě, tak jako dřív.
Když jsem sečetla všechny pro a proti, vyšlo mi z toho, že jsem se na to asi fakt dívala moc žárlivě a přehlížela některé věci. Třeba to, že jsem se druhý den probudila v posteli, když jsem usínala na gauči. Vůbec mi to nebylo divné, protože jsem prostě moc řešila Zayna. Až teď zpětně si uvědomuji, že když chodil domů, vypadal vždycky dost strhaně. A vždycky mi věnoval alespoň malinký úsměv ještě před tím, než zalezl do ložnice a vyčerpáním padnul na postel.
Pousmála jsem se nad svojí blbostí a zároveň nad tím, jak se mi nádherně omlouvá a že se vlastně chová pořád stejně. Pořád stejně zamilovaně a roztomile, tak, jako vždycky.
A tak jsem si ho k sobě přitáhla a polibek mu oplatila. Chytil mě za pas, posadil si mě na nohy čelem k sobě a začal mě líbat. Trochu jsem pootevřela pusu a on mi tam hned vjel jazykem. Strhla se bitva, ve které jako vždy vyhrával on. Když už nás jen obyčejné líbání přestalo bavit, přesunul se mi na krk a občas mi skousl ušní lalůček. "Mmmm," zamručela jsem slastně, když mi stáhl tričko a začal mě líbat i na hrudi. Jemně jsem ho odstrčila a stáhla z něj tričko. Šibalsky se usmál, vzal mě do náruče a nesl do ložnice. Strhnul ze mě podprsenku a položil mě na postel. Okamžitě se mi přisál na bradavku a druhou drtil v prstech. Vzdychala jsem slastí. Když ho to po nějaké době přestalo bavit, začal mi mapovat cestičku jazykem od prsou až k podbříšku. Pak se ale vrátil zpátky nahoru, políbil mě a začal mi sundavat kalhoty. Bříšky prstů mi jezdil kolem lemu kalhotek. "Zayne to lechtá," vypískla jsem smíchy, když už se to skoro nedalo vydržet. Jen se ušklíbnul, roztáhl mi nohy a rychle ze mě sundal i poslední kousek oblečení. A potom se sehnul a vnikl do mě jazykem tak rychle, že jsem přidušeně vyjekla. Na nic nečekal a začal ve mně jazykem kmitat tak rychle, že jsem zalapala po dechu. Zarývala jsem prsty do prostěradla a snažila se nekřičet, protože přeci jen, máme sousedy...
"Za-Zayne!" Vykřikla jsem a prohnula se v návalu orgasmu. Vytáhl ze mě jazyk a nevinně se zeptal: "Děje se něco?" Neodpověděla jsem a když jsem se vydýchala, povalila jsem ho pod sebe a začala mu sundavat kalhoty. Nechal mě, ale když jsem chtěla vzít jeho kamaráda do ruky, zastavil mě. "Dneska ne, dneska je to o tobě. Moc jsem tě zanedbával," usmál se, převalil mě zpátky pod sebe, párkrát si přejel po celé délce a vniknul do mě. Opět jsem musela zalapat po dechu, protože příroda na něm rozhodně nešetřila a tak jsem si musela zvyknout na jeho velikost. Věnoval mi jeden polibek a pak začal přirážet. Vzdychala jsem a bylo mi jedno kdo nás uslyší. Tak moc mi Zayn chyběl, že jsem ani nesměla svoje pocity nijak skrývat, abych mu to dala pořádně najevo. Ze začátku byl pomalejší, ale pak nabral tempo a vždy po chvilce zrychlil. Myslela jsem, že umřu slastí. "Zayne, už..." Vydala jsem ze sebe mezi hlasitými vzdychy, ale on jen zavrtěl hlavou. "Ještě vydrž..." Ačkoli se to zdálo nemožné, ještě zrychlil. "Tři, dva, jedna!" Vykřikl a já konečně mohla vyvrcholit. Ten nádherný pocit co mě zaplavil se ani nedá popsat. Svalil se vedle mě a oba jsme zhluboka oddechovali. Přitáhl si mě k sobě a políbil mě. "Miluju tě." "Já tebe taky," oplatila jsem mu polibek a přehodila přes nás deku. Když už Zayn skoro spal, uvědomila jsem si, že jsem na něco zapomněla.
"Lásko?" "Ano?" Otevřel oči a usmál se na mě. "Odpouštím ti... Ale slib mi, že mi taky odpustíš. Byla jsem blbá." Ještě víc rozšířil svůj úsměv. "To neříkej. Vše odpuštěno. Miluju tě," políbil mě a zavřel oči. "Já tebe taky," zašeptala jsem a přitulila se k němu. Všechno bylo zase jak má být.

Ještě jste to nezavřeli? Gratulujeme vám, dočetli jste až do konce... :D
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zev Zev | Web | 15. ledna 2013 v 22:23 | Reagovat

OMG!! OMG! :DDD
Ty vole... to je nádherný! :-P  ;-)  8-)  :-D
prý, že já píšu hrozně :/
na tohle teda I Am Not Your Personal Bitch nemá...
Cami, zlato, děkuju za komentář :D , ale myslím, že se podceňuješ ;)) Starší brácha je dokonalá ff a já si ji čtu pořád dokola

I Just Love It!! ;DDDD

2 Mikayla Mikayla | 16. ledna 2013 v 13:49 | Reagovat

dokonalá povídka :) četla jsem pár dokonalých povídek a tohle je jedna z nich

3 Zev Zev | Web | 17. ledna 2013 v 19:30 | Reagovat

Aww, Cami, já tě zbožňuju!! :DDD Děkuju za tvoje komentáře... Vždycky mě rozesmějí, zlepší náladu a teď i nakopli k napsání nového dílu... Tak jdu na to ;))
Prosím tě, přidej Staršího Brášku... Pro mě... ;DDDDD ;-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama