Máte nějaké otázky? Pište sem nebo na můj ask.

Osobnost ;D

14. listopadu 2012 v 21:57 | Cami |  Moje věci
Otázka: Moje osobnost?
Odpověď: Rozpolcená?
Dodatek: Možná...

Jo, asi jo. Víte, už dlouho nepíšu na blogu moc článků a ne že by mě to neštvalo, ale prostě nemám čas. Radši strávím čas u počítače čtením povídek nebo u "deníčku", do kterého jsem začala psát příběh po tom, co mi máma zakázala počítač. A alternativa, na které jsem se s ní domluvila? Počítač od osmi do desíti, pak spát. Okey, tak proč ne. Teď k věci:

Já, jako celek, mám dvě stránky, tváře, říkejte si tomu jak chcete. Nebo možná dvě a půl.
Abyste rozuměli - první stránka je ta, když jsem s kamarády, ve škole, prostě někde, kde nejsou rodiče, konkrétně máma. Chovám se... přirozeně, na nic si nehraju, myslím. To ať posoudí jiní, ale myslím že to tak je.
Proč to tak je? Protože se v tom prostředí, přátelském a dobře naladěném, cítím fakt dobře. Můžu si mluvit jak chci a nikomu to nevadí, můžu si jít kam chci a nikdo se neptá proč jdu zrovna tam, můžu si myslet co chci a nikdo mě za to neodsuzuje. Teď si asi říkáte, co se děje doma, když tady jsem tak happy. Odpověď přichází... :D
Moje druhá stránka je ta, když jsem doma. Moje máma prostě nechápe spoustu věcí, kterými se zabývám. Nechápe, že se mi nelíbí, jakým způsobem se se mnou baví - jako bych byla jí rovná. Mami, chtělo by to nahlížet na situaci trochu z jiné stránky. Možná si říkáte, proč nezasáhne táta, proč si o tom s ním nepromluvím. Odpověď opět přichází - nebydlí s námi. Ano, máma má sice přítele, ten je strašně fajn, v pohodě, ale on drží na straně maminky... A táta? Bydlí asi 45 kilometrů od nás, od... mě. Jezdím za ním na víkendy a za jeho, mojí druhou, rodinou. Tam se zase chovám tak jako u kamarádů, takže přicházíme zpět k mé první stránce.
Prostě - máma mi nerozumí, nikdy jsem se jí nesvěřovala a když jo a pak jsem změnila názor, prostě se zatvrdila v tom svém názoru a cpala mi ho do hlavy, chtě nechtě. Nedokážu se s ní bavit o věcech jako je láska, láska matky s dcerou, protože to mezi námi není. Možná trochu. Nevím jestli je na tom někdo stejně, nebo podobně jako já - když se díváme na film, reklamu, cokoliv, a přijde scéna typu "Och mami ty jsi tak úžasná," cítím se trapně, protože mi přijde že ve všech ostatních rodinách (ať už filmových nebo reálných) si děti s rodičem (matkou) rozumí. Proč já to tak sakra nemám? Odbočuju od tématu...
Takže - moje druhá stránka, (druhé já?) je zamlká, nejradši by byla ve svém světě, jenže uniknout do virtuálního, vysněného světa se jí nedaří tak lehce jak by chtěla. Občas, když si volá s kamarádkou, ale to se zase vracíme k první stránce. No, nevím jestli jste mě úplně pochopili, protože i já se občas do svých pocitů zamotávám...
A přichází třetí, nebo dva a půltá (eh?) stránka a to když se stránka jedna setká se stránkou dvě, aneb když kamarádi přitáhnou k nám domů. To se potom snažím chovat podle první stránky, jenže druhá mě pořád ovlivňuje a tak z toho vznikají divné situace.
Když pak kamarádi odejdou, máma mi říká ať se vrátím zpátky na zem, že ona není moje kamarádka a že se k ní mám podle toho chovat. Má pravdu - není moje kamarádka. A jak se chovat k rodiči? Asi ne způsobem "Maminko nebojte se o mne, do západu slunce jsem doma jako na koni." Ne, to po mně nikdo chtít nemůže, jsem v jednadvacátém století proboha... Znova - jak se chovat k rodiči? Nevím, až vyjde nějaká příručka, pošlete mi jí prosím, protože pak možná vymizí moje druhá stránka a objeví se jiná, lepší, která se bude perfektně doplňovat s tou první, čímž zanikne stránka třetí. Díky, díky...

Pořád asi nevíte nic o mojí osobnosti, ale mě je to celkem jedno. Dobře, zas až tak úplně ne, takže - pokud mám zrovna dobrou náladu a stránku číslo jedna, jsem: přátelská, vysmátá (někdo by řekla zkouřená, ale já se tomu oklikou vyhýbám :D), "chytrá", v pohodě. Melancholik, cholerik - jaká to krásná kombinace. Jejich vlastnosti znáte - doplňte si...

Pořád o mě nic nevíte, ale mě se chce spát, tak snad někdy příště... :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Coleen* Coleen* | Web | 15. listopadu 2012 v 12:40 | Reagovat

Už dlouho mě žádný článek na blogu nedonutil tolik přemýšlet, jako právě ten tvůj. Také jsem psala na téma týdne, ale udivuje mě, jak odlišně jsem to napsala, když to cítím naprosto stejně jako ty. Vím o sobě, že mám taktéž rozdvojenou osobnost. Možná je to i tím, že navenek působím jinak než uvnitř. Ale většinou to je ovlivněno okolím, tedy lidmi, se kterými se stýkám. Je to zvláštní, jak nás určitá skupina či jedinec dokáží ovlivnit. Jsem toho názoru, že nikdo nemá právo nás měnit či ovlivňovat, ale hold tyhle věci se dějí. Doufám a věřím, že jednou v životě najdeš člověka, který ti všechnu tu mateřskou lásku oplatí, když už to tvá máma nedokázala. Drž se, holka! ;)

2 Camilka Camilka | Web | 15. listopadu 2012 v 16:47 | Reagovat

[1]: Díky, už dlouho mě žádný komentář nepotěšil, jako ten tvůj ;D Jsem ráda že aspoň někdo to všechno vnímá podobně jako já...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama