Máte nějaké otázky? Pište sem nebo na můj ask.

Moji miláčci

9. srpna 2012 v 20:25 | Cami
Ahojky, teď nemám moc času, ale když jsem viděla téma tohoto týdne, bylo mi jasné že to nenechám jen tak.
Můj první domácí mazlíček je kočka. Teda kocour. Jmenuje se Posera a je to černý poloangorák. Jo, má divné jméno, ale není to proto, že byže by jeho překvapení čekalo na každém rohu. Je to proto, že když se nám na chalupě objevil ve dřevě, strašně se bál. A jak už to tak bývá, když se někdo bojí, říkátemu poseroutko nebo posero a tak. A tak už mu to zůstalo. Máme ho asi pátý rok a je to strašnej trouba. Ale přesto ho mám moc ráda. Už si nedokážu představit, že bysme ho neměli.
A teď o dalším, který už není tak úplně můj. Nebo spíš nebyl. Minulý pátek ho totiž přejely dvě auta. Ano, byl to kluk a byl to pejsek, voříšek křížený s jezevčíkem nebo tak nějak. Jmenoval se Sam a byl to jeden z nejlepších psů co znám. Babička předtím měla černého kokršpaněla, fenku, která v patnácti letech zemřela na rakovinu žaludku, hluchá, ale s krásným životem. A teď mi tečou slzy po tvářích, že skoro nevidím na klávesnici. Oba jsem je měla moc ráda. A Samíkovi byly navíc jen tři roky, asi. Přivezl ho strejda, když ho zabavil jedné rodině, co měla moc psů a nedokázala se o ně postarat, nepouštěla je ven a nedávala jim moc jíst. A proto to pro Samíka bylo vysvobození. U babičky se spravil, kdo by se nespravil u babičky že jo, ale hlavně se mu dostávalo lásky, které u předchozíh majitelů moc neměl. A navíc mě měl moc rád, vždycky se ke mně lísal a lehal na gauč. A ty jeho pohledy. Takové vděčné. A nakonec ho přejely auta, zlomily mu stehenní kost a museli ho nechat utratit.
Brečela jsem celý den a potom jsem byla dva dny nemocná. Horečky a bolesti. Hrůza. Alespoň Posera mi zůstal. Nechápu jak někdo může nesnášet zvířata. No nic. Už zase vudim na klávesnici, takže odcházím a loučím se s vámi. Teď zase dlouho nic nanapíšu, tak si važte tohohle článku :D
Tak zatím
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Werča Werča | Web | 10. srpna 2012 v 10:57 | Reagovat

Posera je dost originální jméno :D
Pejska je mi samozřejmě líto :( Je to jako přijít o člena rodiny. Já zatím přišla jen o malá zvířátka (zakrslý králík a tak) a jejich smrt mě vždycky zasáhla, takže vím, jaké to je.

Jinak děkuju za komentáře k povídkám u mě na blogu, psala jsem je v pubertě a vlastně ani nevím, proč je na blogu ještě mám, protože dle mého jsou naprosto hrozný :D V tý době mi samozřejmě nepřišly, ale teď s odstupem času je hodnotím pouze jako pubertální a nepovedený pokus o literární umění :D

2 Camilka Camilka | Web | 10. srpna 2012 v 11:33 | Reagovat

:D no jo, ale mě se líbí, taky jsem v pubertě, takže pro mě jsou krásný :D a jinak díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama