Máte nějaké otázky? Pište sem nebo na můj ask.

Anděl - 2. část

11. srpna 2012 v 6:00 | Cami |  Ostatní povídky
Tak a je tu další díl mého "superpříběhu" :D

Před tabulí nestála Pamela Anderson ani černoška. Stála tam moje soška anděla, akorát neměla křídla a šaty z 16. století. Snažil jsem se to rozdejchat, ale nešlo to. "Já jsem Hannah" představila se. A já se jen přihlásil a stěží zvednul ruku. Učitelka mě vyvolala a já ze sebe vykoktal jenom: "Můžu na záchod?" "Jistě, běž Dave". A tak jsem vyrazil ze třídy a bylo mi jedno že se na mě všichni dívaj. Šel jsem před školu, abych to rozdejchal. Bylo mi divně. Jak je možný, že anděl kterýho mám v pokoji na poličce, stál u nás ve třídě? Vrátil jsem se do třídy, aby to nevypadalo divně, ale zase jsem se zastavil ve dveřích. Seděl jsem úplně vzadu a Hannah si sedla hned do vedlejší lavice. Abyste věděli, my máme ty pro jednoho. A tak jsem se vydal k místu kde sedím a neustále jsem se na ní díval. A ona můj pohled opětovala a usmála se. A sakra. Byl to ten samej úsměv, akorát byl hezčí jak byl naživo. Málem se mi podlomily kolena, jen tak tak jsem zapadnul do lavice. A vrátil jsem jí ten úsměv, i když trochu pokroucenej. Ona už se dívala před sebe, na učitelku, ale já se díval na ní. Byla bledá, nevypadala jako že je z Floridy. Spíš jako z Colorada, z hor. A byla tak krásná.

Domů jsem letěl jak blesk a když jsem vrazil do pokoje, podíval jsem se na tu sošku. A tam stála Hannah, v plné své kráse. Samozřejmě neživá. Takže se mi to nezdálo. Dalších čtrnáct dní jsem chodil do školy a jen se díval na Hannah a přemejšlel o ní. Kámoši si ze mě dělali srandu, že na ní čumim jak slepej na svatý obrázky a ani nevěděli, jak jsou blízko. Zamiloval jsem se do ní, do toho anděla. Moc lidí se s ní nebavilo, jen dvě holky si jí vzaly k sobě. Nebyly to takový ty holky co spaly s každým, takže jsem byl rád, že je Hannah v dobrých rukou.
Ještě jsem s ní nemluvil, nenašel jsem odvahu, ale dneska jsem sebral všechny síly a šel za ní. "Ahoj, já jsem Dave" řekl jsem jen tak. "Jo, tebe si pamatuju, ty jsi ten co utekl když jsem přišla". "Jo, to jsem já. Promiň, potřeboval jsem si vyčistit hlavu". "To je v pohodě. Když tu dneska nejsou Amy s Emmou, nechceš si se mnou sednout na obědě? Nerada sedím sama a nikdo jiný se se mnou moc nebaví." Tohle že mi nabídla hned po prvních pár větách? Musel jsem souhlasit. A tak jsme si povídali o přestávkách a na obědě a já s ní úplně zapomněl na nějakou sošku anděla. Bylo mi s ní dobře. A navíc jsme zjistili, že máme hodně společného. Takže když jsem pak přišel domů a uviděl jsem tu sošku, trochu ve mně hrklo. Ale ne moc.
Druhý den jsem přišel do školy a Amy s Emmou tam ještě nebyly. Hannah ke mně hned přišla a řekla mi, že odletěly na týden do New Yorku. Prej už ji nemohly přibrat s sebou, protože nebylo místo v letadle. Děkoval jsem všem lidem co letěli do New Yorku, že koupili všechny místa v letadle. Jinak by mi Hannah odletěla a já bych se s ní třeba už nikdy nedal do řeči tak jako včera. A tak jsme spolu byli celý týden a bavili se o všem možném. Na konci týdne jsem se jí svěřil s mým problémem(?). "Víš, když jsi přišla do třídy, utek jsem, protože už jsem tě jednou viděl." "Jak to? Den před tím jsme se přistěhovali a vybalovali jsme, do města jsem šla až druhý den." "No, víš, já jsem tě neviděl tak úplně naživo. Mám doma takovou sošku anděla a ta nikdy neměla tvář. Ale asi měsíc před tím než ses objevila, dostal najednou tvojí tvář. Byl jsem z toho celej pryč a myslel jsem si že mi ho třeba máma vyměnila. A pak ses tu najednou objevila jako blesk z čistýho nebe a když jsem tě viděl, musel jsem se jít provětrat. Asi budu vypadat jako úplnej pitomec, takže nepočítám s tím, že mi to uvěříš." dopověděl jsem. Trochu zalapala po dechu, ale pak zareagovala úplně jinak než jsem čekal. "Já si nemyslím že vypadáš jako pitomec. Je to trochu divný, ale chtěla bych toho anděla vidět. Nevadilo by ti to?"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama