Máte nějaké otázky? Pište sem nebo na můj ask.

Někdy to je lehké

21. června 2012 v 16:49 | Cami |  Jednodílné
Nejdřív jsem nevěděla co napsat, ale pak mě napadla jedna taková povídka, tak tady je:

"Ale mami, ty nikdy nepochopíš, jak se cítím!" "Vždyť jsi moje dcera, já tě znám a vím jak se cítíš. Co si o mě myslíš" zeptala se mě máma a já dělala jako když ji neslyším a práskla za sebou dveřmi od pokoje. Takhle končí většina našich hádek - máma mi řekne že jsem její dcera, tak proč by neměla vědět tohle a tamto a já jí prásknu s dveřmi před nosem a zalezu si do postele. Ještě že už jsem měla koupené letenky do Paříže. Konečně budu mít klid a s Natálkou to bude ještě lepší. Odlétáme už pozítří a já ještě nemám zabalené věci. Přešla jsem ke skříni a začala skládat věci do připraveného kufru. K mému pokoji patří i koupelna, takže kosmetiku jsem si taky zabalila a nemusela jsem vycházet z pokoje. A teď příruční zavazadlo, v mém případě velká kabelka. Dala jsem do ní takové ty potřebné věci na cestu jako jsou kapesníčky, mp3 a pár časopisů a pak to hlavní - foťák. Mám Canon, takže jeden z nejlepších. To budou fotky!


Vzbudila jsem se do časného rána. Jupí, dnes odlétáme! Tak jsem vstala, umyla se, oblékla si něco pohodlného na cestu a šla jsem se nasnídat. Mamku jsem jen letmo pozdravila a dál si dělala snídani. Po snídani jsem se šla pořádně připravit a sbalit poslední drobnosti, jako letenky, pasy , doklady a peníze - hodně peněz. Pak jsem zavolala Natálce. "Ahoj Naty, připravená?" "Ahoj Terko, jasně že jo," odpověděla mi s nadšením Natálka. "Takže můžu zavolat taxi? Je ještě čas, ale musíme tam být minimálně o hodinku dřív." "Jasně, budu čekat před domem, zatím papa." "Ahoj, za chvíli," řekla jsem a položila jsem to. Vytočila jsem číslo taxi služby a nahlásila mou adresu. Vyšla jsem z pokoje a viděla mamku, jak na mě čeká. "Tak se tam mějte hezky, ať se vám nic nestane," popřála mi a objala mě. "Jasně mami, budem si dávat pozor." Vzala jsem kufr do ruky a vyšla na chodbu. "Tak ahoj." "Ahoj Teri a volej mi." Budu, tak zatím." A šla jsem do výtahu. Zamávala jsem jí a zavřela za sebou dveře. Před domem už čekal taxík. Nahlásila jsem Natálčinu adresu a že potom jedeme na letiště.
"Ahojky, Terezko!" "Jé, ahojky Naty," pozdravily jsme se, taxikář nandal její kufr do auta a jely jsme na letiště. Byly jsme natěšené, že jsme mlčely a jen pozorovaly ubíhající silnici kolem nás.
Na letišti jsme zaplatily za odvoz a po odbavení a prohlídce jsme stály frontu do první třídy. No, fronta se tomu říkat nedalo, když před námi bylo pět lidí, ale i tak. Nastoupily jsme do letadla, usadily se a pak to přišlo. Letušky zahlásily upozornění a už jsme se zvedali ze země. Už se těším, až si budeme prohlížet všechny památky jako například Eiffelovu věž, Notre Dame a další. A pak už jsem se uvolnila a začala si povídat s Natálkou. Už jsem tak natěšená, že melu blbosti. Ale co, vždyť letíme do Paříže!

Líbí?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 krysiik krysiik | Web | 21. června 2012 v 17:07 | Reagovat

Název bych dala spíše ,,Někdy to je lehké", vzhledem k povídce. :)

2 Camilka Camilka | Web | 21. června 2012 v 17:32 | Reagovat

[1]: díky, jdu to přepsat, máš pravdu :D

3 Anett Anett | E-mail | Web | 21. června 2012 v 17:55 | Reagovat

v celku povedené,,,jsou tam i pocity..ok :-)

4 Snorri Snorri | Web | 21. června 2012 v 18:20 | Reagovat

Je promiň já sem nechápává :D A nevim proč ty bys měla být otrava. Naopak jsi moc hodná a ochotná. Vážně ti děkuju moc! :)

5 Camilka Camilka | 21. června 2012 v 18:23 | Reagovat

[4]: no, protože tam pořád píšu že to nejde atd... :D a nemáš za co, když můžu tak pomůžu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama